 |
 |
 |
Průvodce pro rodiče a pedagogické pracovníky [1] Co je EMDR?Eye Movement Desensitisation and Reprocessing, zkráceně EMDR, je relativně nová terapie etablovaná během posledních deseti let. EMDR představuje výjimečně učinnou léčbu pro lidi, dospělé i děti, s traumatickými zážitky. Metoda pomáhá take při různých emočních problémech a problémech chování u dospělých a dětí. Velké množství informací o současném výzkumu je k nalezení na internetu. Tento leták odpovídá na dotazy nejčastěji kladené rodiči a dětmi. Jak nás trauma ovlivňuje? Během svého života má každý člověk traumatické zkušenosti. Jejich dopady mohou být fyzické, psychické nebo kombinací obojího. Většina z nich rychle odezní, některé nikoli. Někdy může účinek traumatu přetrvat a ovlivňovat naše životy dlouho po dané události. Zapotřebí může být odborná pomoc. Dopady na děti Někdy jsou traumata, která děti prožijí, lehce pozorovatelné, příkladem může být smrt nebo dopravní nehoda. Ne vždy jsou však rozpoznatelné snadno. Někdy o traumatech víme, ale naše dítě nikoli. Mohla se odehrát v natolik útlém věku, že si je dítě nepamatuje, nebo je vytěsnilo, nebo „zapomnělo“. Když si děti traumatické události nepamatují, projevují se jejich dopady často v jejich chování. Těmi jsou často znaky „Emotional stuck points“ ,ESP, ( „emoční zamrznutí „ ). Děti jsou například přehnaně zamlklé, nemají chuť si hrát nebo se smát. Mohou být příliš poslušné a mít tendenci důvěřovat každému dospělému. Nemusí být schopné bránit sebe sama nebo protestovat, když se s nimi špatně zachází. Někdy rodiči vědí, že něco není v pořádku, ale nejsou si vědomi, že se událo něco traumatizujícího. ‘Emotional stuck points’ mají tendenci být nejednoznačnější než specifická traumata. EMDR se může využít k vylepšení sebevědomí, může také pomoci při depresích, úzkostech, odmítání spolupráce nebo antisociálnímu chování jako je lhaní nebo krádeže.Proč jsou traumatické zážitky tak mimořádné?Zdá se, že to má co do činění s tím, jak mozek zpracovává informace, když ke traumatům dojde. Zamysleme se nad tím, jak se formují běžné vzpomínky. Když se něco stane, náš zrak, sluch a jiné smysly jsou většinou prvními, které reagují. Tato tělesná informace je následně uložena jako vzpomínka. Většinou má podobu příběhu a obsahuje dojmy a interpretace stejně tak jako fakta o tom, co se stalo. Když se stane něco nebezpečného, naše tělo a mozek reagují jiným způsobem. Naše tělo rozpozná mimořádné okolnosti a přistoupí k ochranným krokům, jeho zprávy určené mozky se zdají být uložené do jakéhosi „poplachového skladu“ často aniž by došlo k jejich normálnímu zpracování pamětí. Tyto zážitky – s originálními a jasnými myšlenkami a pocity – jsou uloženy v mozku v syrové nezpracované podobě. Někdy je mozek nezpracuje běžnou cestou formování vzpomínek, ale jsou uloženy v jiné jeho části. Jak se odlišují traumatické vzpomínky?Traumatické vzpomínky se zdají být uloženy v mozku v „syrové“ formě. Když dojde k vyvolání těchto vzpomínek mohou být velmi rozrušující. Někdy mohou být vyvolané z ničeho nic a přivolat náhlé obrazy z minulosti, noční můry a výbuchy citu. Mohou velmi ztížit řešení běžných stresových situací klidným a rozumným způsobem, který bychom za normálních okolností zvolili. Jak může EMDR pomoci?EMDR je přístup, který, zdá se, pomáhá „odblokovat“ mozkové procesy tak, že se mohou stát „běžnými“ vzpomínkami. Nevíme přesně, jak tento proces funguje. Může to mít co do činění se střídavými pravolevými stimulacemi mozku, nebo se spánkem ve fázi REM, během něhož se oči často samovolně pohybují ze strany na stranu. Pohyb očí může pomoci zpracovat nevědomý materiál. Co EMDR zahrnuje? EMDR zahrnuje dotazování dítěte na rozrušující události, následně jej terapeut vyzve, aby sledovalo terapeutovy prsty, které se pohybují z jedné strany na druhou po dobu asi 15 až 30 vteřin. Terapeut může použít jiné druhy pravolevé stimulace jako klepání rukou nebo bubnování, pokud je pohyb očima pro dítě příliš složitý. Po několika vteřinách pohybu očí nebo pravolevé stimulace, terapeut přestane a požádá dítě, aby se zhluboka nadechlo, nechalo odejít daný obraz a odpočinulo si. Terapeut se může dítěte zeptat na to, co následně vyvstane v jeho mysli. Zpravidla se něco objeví a dítě popisuje nový obraz, myšlenku, pocit nebo fyzický vjem. Poté požádá terapeut dítě, aby si udrželo vyvstalé v mysli a následuje další sada pohybů očí, klepání rukou nebo zvuků. Někdy vyvstane rozrušující myšlenka nebo pocit a je potřeba se s ní vypořádat. Proces pokračuje (pokud dítě nedá signál stop) dokud se nezdá, že událost už dítě dále nerozrušuje. Pocit bezpečí Když pracujeme s rozrušujícími zážitky a pocity, je velmi důležité, aby se dítě vždy cítilo bezpečně a mělo nad věcmi kontrolu. Terapeut většinou před tím, než začne používat EMDR pro práci s rozrušujícími pocity a vzpomínkami, stanoví společně s dítětem „bezpečné místo“. Tento proces vyžaduje, aby si dítě představilo místo, kde se cítí bezpečné a šťastné, a pomocí pohybů očí „nainstalovalo“ sílný obraz tohoto místa. Toto „bezpečné místo“ je relaxační technikou. Může být pro dítě kdykoli útočištěm během EMDR nebo mezi jednotlivými sezeními. Signál stop Toto znamení poskytne dítěti kontrolu a pomůže mu, aby se cítilo bezpečně. Pokud chce terapii zastavit, zvedne ruku. To signalizuje terapeutovi, že musí okamžitě přestat. Terapeut dítěti sdělí, že je důležité si pamatovat, že „je to jeho vlastní mozek, který provede léčbu, a ono samotné je ten, kdo má kontrolu“. ZávěremInformace zde podané nenahrazují rady dané vaším terapeutem. Poraďte se prosím s vaším terapeutem, který vám bude moci poskytnout podrobnější informace. [1] EMDR Association United Kingdom and Ireland, http://www.emdrassociation.org.uk/parentleaflet.doc 25.11.2009 |